Motýl a čertík

21. listopadu 2014 v 20:05 | Marsi |  Pohádky

Motýl a čertík


Bylo nebylo, ze devatero tovarnámi a devatero komíny ležela kouzelná vesnička, které se moderní technologie vyhýbaly velkým obloukem. Vše, co obyvatelé této malé vesničky potřebovali si sami vyrobili. Zvláštností bylo, že lidé žijící kolem neměli sebemenší tušení, že existuje místo, kde jejich moderní technika nepáchla ani jedním ze svých mnoha chapadel. Lidi posedlé vědou, ani ve snu nenapadlo, že nedaleko jejich obyčejného světa existuje ten kouzelný. Žili zde především tvorové, jež člověk a především děti znají jen z pohádek, děly se tu ty nejneuvěřitelnější věci, nad kterými by zůstal rozum stát i leckterému vědci. Mezi nějkásnější obyvatelé tohoto malého čarovného světa, patřili obří motýli, kteří místo dvou měli čtyři nadherná a pestře zbarvená křídla. Někteří z motýlů dokonce dokázali měnit barvy. Jedním z nich byl například Mathion, který stojí v popředí celého tohoto příběhu, ale nejdřívě si ještě pojďme přiblížit další obyvatele naší kouzelné vesničky. Vedle obřích motýlů, zde žili také zvláštní zvířata, jenž děti znají jako jednorožce. Nádherní, majestátní tvorové, jejichž srst měla stejně bělostnou barvu, jako čerstvě napadaný sníh. Každý jednorožec se však lišil barvou svého rohu. Byli zde tací, kteří měli roh stejně bílý jako srst, dále tací, jejichž roh měl barvu jarní oblohy či čerstvě posečené trávy, ale nejvzácnější byli ti jednorožci, kteří se pyšnili rohem oplývajícím všemi barvami duhy. Mezi další osadníky patřili také malí čertíci, kteří kolem sebe vyvolávali nikdy nekončící rozruch. Byli to mrňaví, neposední, červení tvorečkové s dvěma černo-červenými rohy a dlouhým ocáskem. Největším neposedou a malým výtržníkem byl čertík Matarin. Mimo to, zde žilo teké několik dračích rodin (s Allem a Artem jsme se již seznámili) a pár lesních víl.
Náš příběh začíná z rána jednoho krásného, teplého, letního dne. V domečku na kraji lesa se ve své slunečnicové postýlce probudil motýl Mathion. Byl jedním z těch, který dokázal měnit barvy a to především dle nálady. A protože měl Mathion skvělou náladu, žhnuly jeho křídla žlutě, jako sluníčko. Vylítnul z postele jako namydlený blesk a hurá na zahrádku se nasnídat, nutno podotknout, že to byl teenager mezi motýli. Jeho každodenní náplní, pokud zrovna nemusel do školy, bylo, že proháněl jednu motýlí slečnu za druhou a jeho nejlepším kamarádem nebyl nikdo jiný, než nezbedný čertík Matarin. Toho dne se motýl Mathion po snídani vydal na malou louku nedaleko domku, kde se měl sejít se svým kamarádem Matarinem. Malý čertík na Mathiona čekal pod obrovským smrkem na okraji mýtiny. Čertík ležel opřený o mohutný strom a pomalu přežvykoval stéblo zelené trávy. Když zahlédl svého motýlího kamaráda. Zvesela vyskočil na malé nožičky, vyplivl zbytky trávy a zavolal: "Nazdááárek Mathi!!!"
"Nazdáááár Matarííííííne!!!" pozdravil Mathion.V tom si, ale všiml, že na opačné straně louky poletuje krásná motýlí slečna Aini, její křídla měly tu nejkrásnější fialovou barvu. Mathion úplně zapomněl na svět kolem, a tak plnou parou narazil do kmenu obřího smrku a zhroutil se k nohám malému čertíkovi, který si mezi záchvatem smíchu neodpustil pár úštěpačných poznámek. Motýl se neohrabaně zvedl ze země, ještě naposledy pohlédl Aininým směrem a pak se obrátil na svého kamaráda: "Tak co dneska podniknem?" Pobavený Matarin se chvíli zamyslel, než odpověděl: "Nooo, chtělo by to nějaké pořádné dobrodružství Mathi."
"To máš naprostou pravdu Matarine. Musíme něco vymyslet." přitákal Mathion. A tak se motýl a čertík vydali na společnou cestu lesem a mezitím přemýšleli, co by mohli podniknout. Šli pořád dál a dál a sami si neuvědomovali, jak daleko už jsou. Nejdříve se vzpamatoval Mathion. "Matarine, nevíš kde to jsme? Myslím, že jsem tady ještě nikdy nebyl." Čertík se zarazil a začal se rozhlížet kolem.
"Nevím, taky jsem tu poprvé Mathi. Asi jsme došli až na konec našeho lesa." A měl pravdu. Mathion s Matarinem, oba zabraní do svých myšlenek, došli až na kraj lesa, který tvořil hranici mezi jejich kouzelným světem a našim světem moderní techniky.
"Co kdybychom se tu trošičku porozhlédli Matarine?" navrhl Mathion.
"To je skvělý nápad Mathi." Před nimi se rozprostíralo pole na němž rostla zlatavá kukuřice a tak Matarin vyrazil doslova, jako čertík z krabičky, mezi obrovské klasy a Mathion poletoval těsně nad ním. Chvíli bloudili mezi kukuřicí, když tu narazili na jakési dvě černé placky, na kterých bylo nakresleno nakousnuté jablko. Jedna placka byla o něco menší, než ta druhá. Mathion s Matarinem neměli sebemenší tušení, že to, co našli, jsou v našem světě běžně užívané věci smartphone a tablet.
"Podívej Mathi, co to může být?" povídá Matarin, který si jako první všiml podivuhodných předmětů povalujících se na zemi. Mathion se pomalu snesl k zemi vedle čertíka.
"To nevím, nikdy jsem takové podivné věci neviděl." odpověděl Mathion.
"V tom případě to musíme zjistit." Odvětil Matarin a vrhl se k menší z dvou placek. Obrátil ji naopak a nechtě přitom zavadil o display, který se celý rozsvítil. Malý čertíček se lekl a tak o kousek uskočil, když, ale viděl, že nic dalšího se už nestane, vrátil se k té placce a pustil se do důkladnějšího zkoumání. Během chvíle se k němu přidal také Mathion a zanedlouho už oba ovládali funkce smart phonu v celku bravůrně.
"To je mi, ale povedená kouzelná placka." radoval se Matarin zabraný do hraní angry birds.
"Souhlasím s tebou Matarine, ale měli bychom prozkoumat i tu druhou placku. Třeba bude taky kouzelná, jako ta první." řekl motýl.
"Máš pravdu Mathi." Odvětil čertík a přiskočil k tabletu. Netrvalo dlouho a dva kamarádi zjistili, že druhá placka je vlastně stejná jako ta první, akorát o něco větší, a tak se rozhodli, že obě tyto kouzelné věci vezmou s sebou na jejich louku a budou si s nimi hrát. A protože Mathion byl přece jen o něco větši, než Matarin domluvili se, že si vezme tu větší placku a čertík si zase odnese tu menší. A tak se Mathion a Matarin zvesela vydali na zpáteční cestu, během níž vzrušeně debatovali o kouzelných plackách. Když dorazili na louku usadili se pod ten velký smrk, kde na Mathiona ráno čekal Matarin, oba vytáhli přístroje, jež našli v kukuřici a pustili se do horlivého hraní her. Zanedlouho si jich všimla ostatní zvířátka, která se v tu dobu pohybovala po louce. Zvědavě se přikradli k dvojici kamarádů a zkoumali, co to dva nezbedové dělají. Jako první se osmělil jednorožec a zeptal se: "Co to máte za podivné předměty?" Mathion a Matarin mu odpověděli unisono:
"Pšššššššššššt." Oba totiž byli zabraní do své hry a ani jeden z nich nechtěl prohrát. Jako první dohrál Matarin a tak všem okolo začal vyprávět, jak šli s Mathionem lesem a došli až na jeho samotný okraj a jak tam našli dvě kouzelné placky. Netrvalo dlouho a naučila se i ostatní zvířátka ovládat smartphone a tablet. Najednou všichni chtěli hrát angry birds, fruit ninja, dots, poa a další hry, jež byly postahované v kouzelných plackách. A protože zvířátek bylo hodně a všichni chtěli hrát, vymyslel Matarin systém podle něhož se střídali. Každý měl vyhrazené tři minuty na hraní, hry dle vlastního výběru. Čas malý čertík s motýlem pečlivě stopovali. Večer si Matarin s Mathionem odnesli kouzelné placky a slíbili ostatním, že se zase zítra sejdou a všichni budou moci opět hrát. A jak slíbili tak také splnili. Druhý den sotva vstali, naházeli do sebe snídani a utíkali na louku, kde už na ně netrpělivě čekali ostatní tvorové a celý den strávili hraním her na smartphonu a tabletu. A tak to šlo pořád dokola celý týden. Až jednoho dne, jakoby si kouzelná příroda řekla dost, a jak tam tak všichni posedávali pod tím ohromným stromem, shodila jim na ty dvě kouzelné placky obrovské šišky a pastroje byly zničeny. Všechna zvířátka včetně Matarina a Mathiona ztuhla hrůzou.
"Co teď budeme dělat?" šeptali zděšeně jedni.
"Třeba by to šlo nějak spravit." ozývali se s nadějí druzí. Naštěstí na louce byla i ta zvířátka, která se nenechala zlákat kouzlem moderní techniky a tak navrhla ostatním jestli by si třeba nechtěli jít zahrát na honěnou, šipkovanou nebo schovávanou. S počátku se jejich návrh neshledal s moc velkým úspěchem, ale když zjistili, že jejich kouzelné placky jsou nadobro zničeny, začali se postupně vracet do normálu a přidávat ke skupinkám zvířat podle toho, kterou hru si chtěli zahrát. Matarin s Mathionem se sami přidali ke skupině, jež hrála na honěnou, mezi nimi byla i motýlí slečna Aina a tak se Mathion pustil do hry s velikým zápalem a velice rychle zapomněl na to, že někdy našel nějakou kouzelnou placku. Ani ostatní zvířátka si po nějakém čase vůbec nevybavovala existenci takových předmětů a tak se život v kouzelné vesničce vrátil do starých, vědou ani technikou nedotčených kolejí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama