Zlobivá dráčata

21. listopadu 2014 v 19:59 | Marsi |  Pohádky

Zlobivá dráčata

"Mamííííííííí!!! Mamííííííííííííí!!! Mamííííííííí!!! On mě kousnul do křídla!!!" vřeštělo malé dráče a snažilo se utéct svému o rok staršímu sourozenci. Ten, jelikož už uměl trochu létat, svého mladšího bratříčka snadno dohnal a zastoupil mu cestu.
"Hej, Alle, přece se nebudeš schovávat za mámino křídlo, pojď hezky na férovku." Maličký All se rozohnil a plivnul po svém bratrovi kuličku ohně, ten se jí snažil vyhnout, ale bohužel byl příliš pomalý a tak mu oheň sežehnul šupiny na čumáčku.
"Co to tu zase vyvádíte vy dva!" ozval se hřmotný hlas dračí mámy.
"All po mě plivnul oheň a popálil mě mamíííí." stěžoval si Art.
"Ale Art mě před tím kousnul do křídla. Podívej, zůstaly mi na něm vyznačené jeho zuby." a aby zdůraznil svá slova, křídlo roztáhl.
"Co kecáš, žádné zuby tam vyznačené nemáš, zato já mám sežehnuté šupiny na čumáčku." All už se nadechoval k odpovědi, ale dračice mu nedala tu možnost.
" Tak dost, místo aby jste dělali něco užitečného, tak se pořád jenom perete a hádáte, kdo to má pořád poslouchat. Navíc pokud vím, tak ty Arte, jsi včera ve škole dostal 5 z lovu zajíců. Takže hybaj do lesa ať si to potrénuješ a ulov alespoň tři, ať mám z čeho udělat večeři."
Art zahanbeně sklonil hlavu a tiše špitl. "Ano mami."
" A co se týče tebe Alle," pokračovala dračí máma, "vůbec ti neuškodí, když půjdeš svému bratrovi pomoct."
" Ale mamííí…" začal All sve protesty, ale když viděl přísný mámin pohled hned zmlkl a místo toho jen bez řečí přikývl. Dračice se chystala k odchodu, ale ještě před tím varovala svá dvě dráčata, aby se neprala.
" Tak jdem. Pojď Alle." Pobídl Art svého mladšího brášku a společně se vydali k lesu, nachytat zajíce, které po nich maminka chtěla.
" Kdybys už aspoň uměl lítat." Stěžoval si Art. "Nemuseli bychom pěšky"
" Jsem ještě maličký na to abych uměl lítat. A navíc ty taky nejsi zrovna hvězdný letec Arte." řekl All a rozchechtal se.
"Čemu se jako řehníš? Já jsem nejlepší letec ze třídy." rozčiloval se Art.
" Chtěl bych vidět, jak u vás vypadá hodina létání, jestli jsi ty nejlepší…" smál se All.
" Náááááhodou, včera jsem vyletěl až na kurník co máme doma na dvorku." chvástal se Art.
"Myslíš na ty zbytky, co z něj zbyly, po tom, co jsi do něj před týdnem spadl, při pokusu vzlétnout ze stromu na, který si se vyšplhal? A to nemluvím o tom, že jsi tím připravil o život tři naše slepice. Dvě, jsi omylem zašlápl a jednu z toho ranila mrtvice." Při te vzpomínce se oba dračí bráškové zkáceli v záchvatu smíchu.
"Nebo jak jsem spadl do hnoje a máma se u večeře pořád ptala, co to tak smrdí." vzpomínal Art, a oba podlehli novému záchvatu smíchu. Mezitím už došli k lesu a rozhodli se, že nejlepším místem na lov zajíců bude mýtina, kterou měli na dohled. Pomalým, kolébavým krokem, došli na okraj mýtiny, schovali se do zelených keřů a čekali až se objeví první zajíci. Po hodině čekání a bedlivého pozorování, každého sebenepatrnějšího pohybu na louce otrávený Art povídá: "Proč musíme lovit zajíce, vždyť je to tak nudná práce. Asi ze mě bude vegetarián."
"Příšerně nudná," přitákal All, " ale zase takový králík na žabí omáčce, to je učiněná delikatesa. A co je to ten vegetaliján?" vyptával se zvědavě All.
" Žádný vegetaliján, ale VE-GE-TA-RI-ÁN" opravil ho Art, " a je to drak, který nejí maso." vysvětloval.
" Nejí maso? A co jí, když né maso?" vyzvídal All.
" Třeba ovoce nebo kytičky. Víš jak je dobrá taková sedmikráska, nebo borůvky."
"No to nevím Arte, ty to víš?"
" Nevím, ale jdem to vyzkoušet." rozhodl Art. A protože na louce kvetlo spoustu sedmikrásek, nemuseli chodit daleko. All tedy dvě z nich utrhl a jednu podal svému dračímu bráškovi. Oba si strčili sedmikrásku do tlamiček a žvýkali, po pár vteřinách kytičku znechuceně vyplivli a All povídá: "No nevím Arte, ale zajíc s žabí omáčkou je teda lepší."
Ale Art to rozhodně nemínil vzdát tak rychle. "Tak to byla asi nějaká nejedlá kytka, musíme najít nějaké jiné." A tak se dráčata vydala hledat jiné kytičky, na kterých by si mohla pochutnat. Přešli přes celou mýtinu a ocitli se na malé lesní pěšince. Šli pomalým a loudavým krokem, stále hloub a hloub do lesa až narazili na zvláštní rostliny.
"Podívej Arte," vykřikl All, "to jsou ale, zvláštní rostliny, myslíš, že by jsme je mohli ochutnat?" Art se zastavil a zvědavě si prohlížel ty zvláštní rostliny, ve skutečnosti to byly hřiby, ale to malá dráčata nevěděla.
" Nooo," odpověděl pomalu Art, " myslím, že nám neublíží když je vyzkoušíme." A s těmi slovy utrhl hřiby a jeden z nich podal svému malému bráškovi.
" Hmmmm, ty jsou ale dobré Arte." liboval si All. Art jen souhlasně přikývl. Dráčata však nevěděla, že hřiby, které snědla, nebyly obyčejné, byly to totiž kouzelné hřiby (lysohlávky). A tak se oběma bráškům zanedlouho začala motat hlavička. Ztěžka se dopotáceli ke stromu, jeden druhého podpíraje a klesli k zemi.
" Taky se s tebou všechno točí Alle?" ptal se Art.
"Taky Arte a vidíš tam toho růžového netopýra?" ukázal All kamsi do vzduchu a vybuchl v bujarý záchvat smíchu.
" Myslíš toho, co právě teď přistál na té fialové krávě?" a taky se rozchechtal.
" A hele támhle je modrý kůň s žábou na zádech!" vykřikl All a znova se rozchechtal a tak to šlo pořád dál téměř půlku dne. Kouzelné hříbky měli totiž jednu nepříjemnou vlastnost a to tu, že vyvolávaly velmi silné halucinogenní představy. V podvečer si All s Artem matně vzpomínali, že po nich maminka chtěla, aby ulovili tři zajíce k večeři. A tak se dva malí lumpové vydrápali na nohy a vydali se pomalým krokem zpátky na mýtinu. Mělo to, ale malý háček, jelikož to byli ještě malí dráčkové, měly kouzelné hříbky trošku delší účinek. A tak jim, cesta na louku, trvala téměř dvě hodiny. U křoví, kde prvně číhali na zajíce už na ně čekala rozlobená maminka.
" No kde jste?" zlobila se "Víte kolik je …" dračice se zarazila když viděla, jak se All s Artem chechtají a potácí ze strany na stranu.
" Co jste to vyváděli?" ptala se nechápavě.
" M-y js-m-e pa-pa-pa-papali ma-ma-mami-nko" vykoktal mezi smíchem Art. Dračí máma se mračila čím dál tím víc, pomalu začínala chápat co se děje. " Jooo? Vy jste papali? A copak jste papali?"
"Ně-ja-ké ro-ro-ro- rost-lin-ky." žbleptal All. To už, ale dračice moc dobře věděla, že její dvě malá dráčata spořádala kouzelné hříbky s halucinogenními účinky a tak popadla Alla i Arta a odletěla s nima domů, kde oba uložila do postýlky. Vyčerpaní darebáci zanedlouho usli tvrdým, bezesným spánkem. Když se ráno vzbudili, zjistili, že maminka už na ně netrpělivě čeká se snídaní.
" Vidím, že problém s chůzi už nemáte, tak by jste po snídani, mohli zkusit nalovit pár těch zajíců, když jste to včera nezvládli. A tentokrát se zkuste vyhnout velikým obloukem kouzelným hříbkům." Dráčata si vyměnila provinilé pohledy. A unisono odpověděli: "Ano mami." A tak do sebe malí bráškove naházeli snídani a vydali se splnit maminčin úkol. Za dvě hodiny byli zpátky a tentokrát s sebou měli i tři mrtvé zajíce, které jim potom dračí mámá připravila s žabí omáčkou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama