Strašidla pod postelí

28. července 2015 v 17:29 | Marsi |  Téma týdne
Strašidla pod postelí
Byla jsem unavená k padnutí. Už jsem se nemohla dočkat, až ulehnu do své postele a pořádně se vyspím. Ale to jsem se krutě spletla. Když se mi po dalších dvou hodinách konečně podařilo dostat domů, byla jsem už natolik unavená, že mě mé nohy nesly rovnou do ložnice do postele. Během několika pár minut mě pohltil hluboký spánek. Ten však bohužel netrval ani hodinu. S trhnutím jsem se probrala a uslyšela tichý syčivý zvuk, který vycházel jakoby zpod postele. Nejspíš jsem se dočista zbláznila, vytanulo mi na mysli. Měla bych si v práci vzít na pár dní volno, jsem přepracovaná a pak se divím, že mám sluchové halucinace. Bezstarostně jsem vstala z postele a zamířila do sprchy. Horká sprcha mi určitě udělá dobře. Po dvaceti minutách jsem vyšla ze sprchy a zapadla zpátky do postele. Před tím jsem ještě chvíli poslouchala, jestli znovu nezaslechnu ten podivný syčivý zvuk a s potěšením zjistila, že neslyším vůbec nic. Znovu jsem usla tím samým hlubokým spánkem. Tentokrát byl spánek o něco delší, než prve, avšak podivný syčivý zvuk byl zpět. Teď ale zněl z mnohem větší intenzitou než před tím a doprovázely jej i další zvuky. Praskání jakoby elektřiny, sténání a hrozivý šepot opakující stále dokola nějaká zvláštní slovo, jazykem, který mi byl neznámý. Tohle už bylo dost děsivé a rozhodně nešlo o žádné sluchové halucinace. Znenadání se z pod postele vynořila dlouhá rudá chapadla a připoutala mě k posteli, abych se nemohla pohnout. Zděšením jsem oněměla. Chapadla vypadala, jako ozdobné stužky, jenže na dotek byly horké a drsné. Vpalovaly se mi do kůže, která vlivem toho červenala, a vyskakovaly mi puchýře. Konečně jsem se vzpamatovala ze šoku a začala křičet, avšak další z chapadel mě nekompromisně umlčelo. Náhle jsem zpozorovala, že v nohách mé postele stojí jakási postava zahalená do karmínového pláště. Nebyl to člověk, měl popelavě, vlastně skoro průhlednou pokožku. Když jsem se zadívala pořádně, došlo mi, že skrz postavu matně vidím své skříně na protější zdi. Je to snad nějaké projekce? Okamžitě jsem to zavrhla. Ne tohle nebyla žádná projekce, ale velmi ošklivá a hrůzyplná noční můra. Ráno se probudím a vše bude v pořádku. Bohužel jsem si tím, ale nebyla tak úplně jistá. Přízrak pomalu přistoupil blíž ke mě a začal opakovat jakási divná slova v tom stejném cizím jazyce, který jsem zaslechla už před tím. Když skončil své odříkávání, ucítila jsem, jak se mi chapadla zakousla hlouběji do kůže. Divoce jsem sebou zazmítala, ta bolest byla nesnesitelná, pramínky krve mi ztékaly po těle a já si přála jen, aby to už skončilo. Přízraku se na tváři mihl letmý úsměv a v očích mu bleskla rudá záře. A najednou ke mě promluvil tichým syčivým hlasem. "Šššššš," utěšoval mě, "ta bolest brzy pomine. Jen ještě chvíli vydrž." Konejšil mě šeptem, jako by promlouval k dítěti, kterému právě ošetřil odřené koleno. Upírala jsem na něj oči plné hrůzy, strachu a zoufalství. Nevěděla jsem, co se mnou bude. Tohle se už nedalo dlouho vydržet. Bolest. Všude jen samá bolest. Věděla jsem, že dlouho už to nevydržím. Když tu znenadání místnost osvítilo zářivé světlo, které vycházelo opět zpod mé postele. A spolu se světlem se odtud vynořila další chapadla, tentokrát zářivě modrá. Plazila se po mém těle a zvolna odtrhávala rudé provazy, které mě spalovaly a poutaly. V místech, kde jsem ještě před chvíli cítila nesnesitelnou bolest, jsem náhle ucítila chladivé pohlazení. Bolestná agónie postupně mizela. Rudý přízrak tiše zaprskal. Vzhlédla jsem a viděla, že naproti němu se objevila úplně nová postava, avšak v zářivě modrém plášti. Nově příchozí na mě tiše pohlédl a já v jeho očích spatřila zvláštně uklidňující sílu. Vydechla jsem úlevou, když tu najednou modrý přízrak promluvil tím stejným cizím jazykem, kterým před chvíli mluvil ten rudý. Promlouval tiše a ostře při tom probodával rudou stvůru pohledem. Rudý záblesk vzteku prolétl tváří odporného přízraku a pak nečekaně zmizel. Vyděšeně jsem hleděla na místo, kde ještě před chvílí stál a tiše jsem vykoktala:
" Co-co t-t-to by-by-bylo?" Modrý přízrak přistoupil blíže, smutně mi pohlédl do očí, a nechal chapadla, aby mě konejšivě hladila po těle a ochlazovala mi popáleniny. Až po chvíli promluvil:
" To byl jeden z Rudých, milé dítě. Rudý přízrak, který se vyžívá v bolesti a páchání zla. Rád vyvolává, bolest, strach a zoufalství. Víš, my nepocházíme z tohoto světa, tedy ne tak úplně. Duše vás lidí po smrti nezanikají, ale mění se. Žijí dále, jako přízraky." Ohromeně jsem na něj zírala a snažila se pochytit vše, co mi vyprávěl.
"Lidé, kteří zde na zemi žijí, jako špatní a páchají zlo, se mění v Rudé přízraky, ti ostatní v Modré. Stále s nimi bojujeme, ale postupně nás Modrých ubývá, protože pokud přízrak zabije člověka, pak tím zničí i jeho duši a ta se již nemůže proměnit. My jsme silnější než Rudí a právě proto se oni snaží zabíjet lidi, kteří by se mohli stát Modrými, snaží se zničit jejich duše, aby naše počty nevzrůstaly. Snaží se nás zničit." Zakončil smutně. Byla jsem naprosto ohromená. Tohle je opravdu zvláštní sen. Modrý přízrak se na mě konejšivě a vědoucně usmál, jakoby přesně věděl, na co myslím. Poté odříkal další slova v tom zvláštním jazyce a já zjistila, že mé nejhorší rány se alespoň částečně zahojily.
"Víc udělat nemohu." řekl omluvně a pak zmizel, jakoby ho to vcuclo zpátky pod mou postel. Ve vteřině jsem upadla do hlubokého a tentokrát už bezesného spánku. Když jsem se ráno probudila, instinktivně než bych tomu vůbec dokázala zabránit, jsem pohlédla na své tělo a s hrůzou zjistila, že to přeci jen nebyl sen.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shin Shin | Web | 28. července 2015 v 17:46 | Reagovat

Pěkně napsáno. Hezká povídka. :)

2 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 28. července 2015 v 18:12 | Reagovat

Tak toto bolo sakra dobré! Zo začiatku to vyzeralo ako horor a potom ešte viac.. záhadnejšie. Tá veta ma dostala:"Duše vás lidí po smrti nezanikají, ale mění se. Žijí dále, jako přízraky." Možno na tom niečo bude. Ktovie. Veľmi pekne napísané :)

3 Marsi Marsi | Web | 28. července 2015 v 18:26 | Reagovat

[1]: Děkuju, jsem ráda, že se líbí :)

[2]: Třeba jo, třeba naše duše budou dále putovat :) díky

4 Havree Havree | Web | 28. července 2015 v 19:52 | Reagovat

úžasný, strašně se mi to líbí, fakt dokonalý

5 Gil Gil | Web | 28. července 2015 v 21:11 | Reagovat

♥Moc krásný příběh, milá Marsi :-) Jsem ráda, že do toho vstoupil ten Modrý a jak jsi ho krásně popsala, úplně to hladí duši :-) A beztak nějací takoví jsou.. :-)
Jdu si přečíst článečky níže a ..ukládám adresu a zase se tu stavím ;-) :-) :-)

6 Marsi Marsi | Web | 28. července 2015 v 21:17 | Reagovat

[4]: to mě těší, děkuju :)

[5]: jsem ráda, že se libí, děkuju :))

7 Esenka Esenka | Web | 30. července 2015 v 10:33 | Reagovat

Wow, fakt pěkný. :)

8 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 31. července 2015 v 8:39 | Reagovat

Krásný horor.  Můžu jen chválit.  Díky za návštěvu u mne. Můžeš zavítat zase, potěší mne to.

9 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 1:12 | Reagovat

No tak nevím, jestli to byl dobrý nápad si tohle číst, když mám noční a jsem tady skoro úplně sama... :D :D
Úžasně napsáno, nejhorší na tom ale je, jak jsem si v tom představovala sebe a svou postel. Brrr. Ještěže až se do ní dostanu, bude světlo a bubáci jakýchkoli barev budou snad schovaní :D :)

10 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 1. srpna 2015 v 15:52 | Reagovat

Ahoj, přidávám do výběru na téma týdne. :)

11 Erinya Erinya | 4. srpna 2015 v 20:13 | Reagovat

Krista, to je niečo. Mohla by si začať skúšať písať horory. Len o niečo dlhšie. Toto nemá chybu. Asi dnešnú noc nezaspím.

12 Marsi Marsi | Web | 4. srpna 2015 v 20:21 | Reagovat

[11]: děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama