Síla rozhodnutí

24. srpna 2015 v 21:21 | Marsi

Síla rozhodnutí


James běžel, jak nejrychleji dovedl. Musel to stihnout, ani náhodou si nemohl dovolit přijít pozdě. V duchu prosil boha, aby mu pomáhal. Snažil se nemyslet na nejhorší, ale bylo to těžké. Auto se mu uprostřed pouště porouchalo a on neměl čas na to, aby ho začal spravovat. Potřeboval se co nejrychleji dostat k opuštěné vojenské základně, asi dvě míle od místa, kde musel zanechat auto. Pokyny byly jasné, buď dorazí deset minut po dvanácté do skladiště zbraní opuštěné vojenské základny, anebo se může rozloučit s životem dvou dívek, které pro něj tolik znamenaly. Unesli je kvůli němu. Nemohl dovolit, aby zemřely, i kdyby měl za jejich záchranu položit život. To on zkřížil cesty těm mafiánům a překazil jim plány. Jednoho z nich v sebeobraně zabil. Syna jejich vůdce a ten se chtěl za jeho smrt náležitě pomstít. Jen díky tomu, že měl tvrdý vojenský výcvik, dokázal v těchhle šílených podmínkách vyvinout takovou rychlost a vytrvalost. Bylo hrozné horko a písek byl rozžhavený sluncem. A není divu, bylo kolem poledne, nejhorší část dne. Nikdo normální by se v tuhle dobu do pouště nevydal. James se ale hnal dál jako střela. Po čele mu stékaly potůčky potu. Měl na sobě celou vojenskou výstroj, kromě samopalu. Ten by ho příliš zpomaloval. Za pasem měl zastrčené dvě automatické zbraně a jeden ze dvou nožů. Druhý měl připevněný ke stehnu. I když se snažil na nic nemyslet a soustředit se pouze na běh, hlavou mu vířilo několik myšlenek. Mohl to být tak krásný život. Pomyslel si. Jeho přítelkyně Rose ho milovala a on miloval ji. Bála se o něj, když jako voják jezdil na mise. A tak se ve svých třiceti osmi letech rozhodl odejít z armády a přidat se k zásahové jednotce u policie, aby nemusel odjíždět na několika měsíční mise a opouštět Rose na tak dlouhou dobu. Rose sice namítala, že jeho nové zaměstnání není o nic méně nebezpečné, ale byla ráda, že má Jamese alespoň doma. Nikdy se nebál, byl zvyklý vystavovat se nebezpečí, ale teď unesli Rose, aby se mu pomstili. Ani to jim však nestačilo. Unesli také Kate a tím mu zasadili dvojitou ránu. Kate měl rád, stejně jako by měl rád svou sestru, kdyby nějakou měl. Kate byla kdysi do Jamese zamilovaná, ale on to tak nikdy necítil. To Rose byla ta pravá. Kate se s tím po čase vyrovnala a dokonce se s Rose skamarádila. Ty dvě si opravdu dobře rozuměly a James byl za to rád. Rose miloval, ale Kate pro něj byla také důležitá. Kdysi ho vytáhla z těžkých depresí a dokonce mu zachránila, život, když se pokusil o sebevraždu. Stále běžel a snažil se vymyslet nějaký plán, jak ty dvě dostat z nebezpečí. Konečně se dostal k základně a spatřil skladiště, u jehož dveří stáli po stranách dva chlapi na stráži. James Zpomalil do chůze. Když došel ke vstupu do budovy, jeden z těch chlápků mu zastoupil cestu.
"Zbraně necháte tady." řekl ostře. James jízlivě pozvedl jedno obočí.
"Vážně? A kdo mě k tomu přinutí?" opáčil ironicky.
"Já bych třeba mohl." Ozvalo se Jamesovi za zády. Byl to Jefferson. Jejich vůdce v doprovodu dvou goril. James se otočil a upřel na něj tvrdý pohled.
"Nebo snad chceš, aby se tvé sladké Rose nebo Kate něco stalo?" řekl ledově.
"Ne, to nechci." odvětil James ještě ledověji a začal své zbraně jednu po druhé podávat chlapíkovi, který mu zastoupil cestu.
"Kde jsou? Chci je vidět. Hned." řekl James rozhodně s pohledem opět upřeným na Jeffersona. Ten se jen chladně usmál a klidně odvětil.
"Následujte mě, pane Hale." Zvolna vešli do ztemnělého skladiště. Jamese náhle oslepilo ostré světlo zářivek, když někdo rozsvítil. Jeho oči po chvíli přivykly světlu a James spatřil, jak uprostřed prázdného prostoru stojí dvě židle a k nim jsou přivázány dvě dívky. Každá k jedné židli. Obě měly svěšenou hlavu na prsou. Když se v místnosti rozlilo světlo, obě se pokusili zvednout hlavu. Povedlo se to však pouze tmavovlásce. Byla to Kate. Plavovlasá Rose hekala námahou a hlava ji spadla zpátky. James stál jako opařený, když spatřil podlitiny na Katině tváři. V očích měla slzy, ale i přes to se pokusila na Jamese povzbudivě usmát. To byla celá Kate. James už to nevydržel a s křikem se vrhnul na Jeffersona.
"Co jsi jim udělal, ty hajzle?!" než se ale k Jeffersonovi vůbec dostal, zastoupili mu cestu ti dva namakaní borci a dostal tvrdou ránu pěstí do břicha. Než však přišla další rána, Jefferson zakročil.
"Nechte ho." Přikázal a s lhostejným výrazem v obličeji sledoval Jamese lapajícího po dechu.
"Nic vážného slečny netrápí." pronesl Jefferson pomalu. "Jsou přeci stále na živu, no ne?" Nečekal na odpověď a dodal. "Což se bohužel nedá říct o mém synovi." Zároveň pokynul své ochrance, oba přešli doprostřed místnosti směrem k dívkám a každý muž se postavil k jedné z nich .
"Ať vás ani nenapadne pokoušet se mě znovu napadnout. Příště to odnesou Rose a Kate za vás pane Hale." Jeffersonovi nebezpečně blýsklo v očích. A u hlav obou dívek se objevily zbraně.
"Chtěl jste mě a já přišel. Pusťte je a můžete si se mnou dělat, co chcete." Řekl James, ale nespustil při tom pohled z obou dívek.
"Máte pravdu. Chtěl jsem vás. Ale nechci vás zabít, to ne." Jefferson se usmíval. James se zamračil, ani trochu se mu nelíbil výraz v mafiánově tváři.
"Chci, abyste trpěl stejně jako já, když jste mi zabil syna." Jeffersonův úsměv se roztáhl přes celou tvář.
"Nuže pan Hale, nebudeme už dále chodit kolem horké kaše a přejdeme rovnou k věci. Souhlasíte?" Ani teď nečekal na Jamesovu odpověď a rovnou pokračoval.
"Takže pane Hale, pozval jsem si vás sem proto, abyste si vybral." James se zamračil, zatím nechápal, kam Jefferson míří.
"Je to prosté, prostě máte dvě možnosti. Vyberte si jednu z dívek, s kterou chcete odejít. A já slibuji, že vám nebudu bránit." Jefferson se odmlčel. Jamesovi pomalu docházelo, o co jde a zeptal se.
" Co bude s tou druhou dívkou?" Jefferson se usmál a působil u toho jako divoká šelma na lovu.
"Ta tu zůstane a zaplatí za život mého syna. Život za život." Než stačil James něco říct, mafián pokračoval. "Druhá možnost je, že si odmítnete vybrat. Ovšem v tom případě tu zůstanou obě dívky a vy budete truchlit nad dvěma mrtvolami." Jeffersonovi se ve tváři objevil vítězoslavný výraz. James zůstal jako přikovaný.
"Vezměte si můj život a dívky propusťte." zkusil James navrhnout, ale dobře věděl, že s tímhle neuspěje. Musel to alespoň zkusit.
"Nechci váš život. Už jsem vám to říkal. Chci, abyste trpěl. Rozumíte?!" ječel Jefferson navztekaně. Pak se vzpamatoval a klidným hlasem pokračoval. "Nuže, máte minutu. Vyberte si, anebo se s nimi rozlučte." James nevěděl, co má dělat. Jak si měl vybrat. Rose miloval. Nedokázal si představit, že ji ztratí, že už ji nikdy nebude moct obejmout, ani políbit. Byla smyslem jeho života. A pak tu byla Kate. Dívka, která ho zachránila. Pomohla mu, když neměl nikoho. Měl ji rád, hrozně rád. Nedokázal si představit, že by tady už nebyla. A už vůbec si nedokázal představit, že jí odsoudí k smrti a bude s tím muset žít do konce svého života. Z myšlenek ho vytrhnul hlas.
"Tak co? Která z nich bude ta šťastná a odejde s vámi domů?"
"Jste nehorázná stvůra. Za tohle mi zaplatíte." Vyhrožoval James. Byl zoufalý. Jefferson se jen usmál.
"Pět, čtyři, tři, dva, jedna, nula." odpočítal mafián. "Poslední možnost Hale." vybídl ho Jefferson. James stál a nedokázal se nadechnout. Nemohl.
"Zastřelte je obě." vyštěkl Jefferson.
" Ne!" vyrazil ze sebe James zničeně. " Rosie ne." James svěsil hlavu a Jefferson se vítězoslavně ušklíbl. Místností se ozval jeden jediný výstřel, který proťal tíživé ticho. Ve stejnou chvíli James tiše zamumlal.
"Odpusť mi Kate. Prosím odpusť mi." Jefferson i se svými kumpány opustil skladiště. U východu se ještě otočil a zavolal na Jamese.
"Jsme vyrovnáni, pane Hale." James stál na místě se svěšenou hlavou a po tvářích mu stékaly slzy.
"J-J-Jamesi." zaznělo tiše. James s sebou trhnul a vzhlédl. Uviděl Rose, které se podařilo zvednout hlavu. I ona plakala. James k ni zvolna vykročil, rozvázal ji a jejich oči se střetly. Měl v srdci obrovskou díru. I Rose stejně jako Kate měla na obličeji podlitiny a na pažích několik řezných ran. Jamese bolel pohled na její rány. Vzal její obličej lehce do dlaní.
"Rosie. Já, já nemohl jsem jim dovolit, aby tě zabili." Třásl se mu hlas. "Rosie, miluju tě. Omlouvám se, nechtěl jsem, aby ti ublížili. Nechtěl jsem ani, aby ublížili Kate. Bože Kate. Je to moje vina." Hlas se mu zlomil a hlava mu klesla Rose na kolena. Vzlykal.
"Ššššš" utěšovala Rose Jamese a zvolna ho hladila po vlasech. Věděla, že jakákoliv slova útěchy by teď byla zbytečná. Když Jamesovi došly slzy, zvedl hlavu, postavil se a konečně dostal odvahu pohlédnout směrem k mrtvé Kate. Hlava ji volně ležela na prsou a ze spánku ji vytékal pramínek krve. Tělo nespadlo ze židle, protože k ní bylo ještě pořád přivázané. Zármutek nahradil vztek. James stál, díval se na Katino tělo a věděl, že tímhle to nekončí.
" Já si tě najdu Jeffersone. Najdu a pak mi za tohle všechno zaplatíš." prohlásil.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Illumináti Illumináti | Web | 24. srpna 2015 v 21:43 | Reagovat

wow
        such esej
  much láska
                   very téma týdne

2 Gil Gil | Web | 25. srpna 2015 v 10:14 | Reagovat

Krásně napsané Marsi, jako vždy! :-) Napínavé, děsivé, velmi smutné i krásné. Myslím, že i Kate by takto možná zvolila sama sebe, kdyby se jí ptali, myslím že ona taková statečná a obětavá je. A smrtí nic nekončí, zdá se že štěstí získal hlavně James a Rose, ale ono spíš po zásluze Kate :-) A James a Rose budou celý život smutní, že Kate zemřela, ale také za všechno vděční jí.

3 Marsi Marsi | 25. srpna 2015 v 10:28 | Reagovat

[2]: moc děkuju Gil :) ...přesně tak jsem chtěla, aby to působilo ;)

4 Sarushef Sarushef | Web | 25. srpna 2015 v 10:51 | Reagovat

To je skvělý, a hlavně to, jak se rozhodl.

5 Emmy Emmy | Web | 25. srpna 2015 v 11:17 | Reagovat

Krásně napsané, rozhodně piš dál. Baví mě to číst! Super blog :)

6 R.V. R.V. | Web | 25. srpna 2015 v 12:28 | Reagovat

Moc krásně napsané. Hned jsem se začetla a musím jen smekat. A k tomu moc krásný blog. Ať se ti i nadále daří :)!

7 Kelíns Kelíns | Web | 25. srpna 2015 v 13:06 | Reagovat

Ty jo, to je drsný. Já jsem si myslela, že ho Jefferson podrazí a naschvál zastřelí Rose, aby James víc trpěl. Ale píšeš hustě a živě :)

8 Verča.. Verča.. | Web | 25. srpna 2015 v 21:00 | Reagovat

Čím dál tím lepší. ;)

9 Terezka Terezka | Web | 26. srpna 2015 v 14:28 | Reagovat

Pěkný článek. :-)

10 Cinereo Cinereo | E-mail | Web | 26. srpna 2015 v 15:31 | Reagovat

Tak to je dokonale napsané :)

11 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 19:51 | Reagovat

Wow.. Zajímavý příběh z ještě zajímavějšího prostředí. Mě trochu mrazilo, protože můj bývalý přítel je voják a doslova zelený mozek..
Celý příběh ale dokonale nevysloveně podtrhl ten význam mezi mít rád a milovat. :)

12 satanslittlegirl satanslittlegirl | Web | 29. srpna 2015 v 12:28 | Reagovat

ďakujem aj ty to tu máš hezkýýý.

13 Elis Elis | Web | 31. srpna 2015 v 14:44 | Reagovat

Krásné, je to skvěle napsané a téma to umocňuje...

14 Just Blaze Just Blaze | 8. září 2015 v 9:47 | Reagovat

Výborný! Tleskám ve stoje! Standing ovation! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama