Touha

17. srpna 2015 v 14:51 | Marsi |  Téma týdne

Touha

Venku už byla naprostá tma. A není se čemu divit, byl leden a v zimě se hold stmívá mnohem dřív, než v letních měsících. Dívala jsem se z okna svého luxusního bytu a spatřila, jak se z nebe snáší několik sněhových vloček. Vypadalo to, že počasí dnes v noci nebude moc příznivé. Ušklíbla jsem se. Venku před domem by na mě měl za patnáct minut čekat můj řidič. Poté, co si mě pan Roberts vybral abych vedla jeho advokátní kancelář, přidělil mi i mého osobního řidiče. Akce, která se dnes konala, byla vlastně na oslavu mého úspěchu. Byla jsem jednou z nejlepších advokátek v Seattlu, což byl také důvod, proč si pan Roberts vybral právě mě. Náhle jsem zaslechla, jak někdo zvoní, přešla jsem ke dveřím a zvedla telefon.
"Slečno Johansonová, váš vůz je připraven." ozvalo se.
"Děkuji. Dejte mi minutku, hned budu dole Georgi."
George byl můj osobní řidič a přes všechny mé prosby, aby mě oslovoval Veronico mi stále říkal slečno Johansonová. Šla jsem zpátky do obýváku, kde jsem položila svou jednoduchou černou kabelku a vrátila se do předsíně. Ve velkém zrcadle jsem zkontrolovala svůj vzhled. Na sobě jsem měla dlouhé rudé šaty a krajkovými rukávy, záda zůstala holá až po pas. Dlouhé zlaté vlasy jsem měla natočené a přehozené přes jedno rameno. Nohy mi zdobily nádherné lodičky v barvě šatů. Když jsem se ujistila, že je vše v pořádku, popadla jsem černý kabát a přešla k výtahu, který byl součástí mého bytu. Všechny byty v tomhle věžáku měly svůj vlastní výtah. Sjela jsem dolů do garáží, kde už na mě George čekal. Když mě uviděl, obešel auto a otevřel mi zadní dveře černého Mercedesu.
"Dnes vám to moc sluší, slečno Johansonová." řekl s úsměvem.
Poděkovala jsem mu také s úsměvem a nastoupila do auta, Po celou dobu jízdy jsme oba mlčeli. Hlavou mi vířilo několik myšlenek. Především se týkaly případu, na kterém jsem pracovala. Tedy před tím, než si mě pan Roberts vybral za ředitelku firmy. Chtěl, abych se pořádně zorientovala v nové pozici, a proto případ předal jinému advokátovi a to i přes veškeré moje protesty. Byl to zapeklitý případ, už dlouho mi nedal spát. Věděla jsem, že nějaké řešení existuje, jen jsem na něj nemohla přijít a to mě neskutečně štvalo. Další mé myšlenky se týkaly Matta, který mi po mém chladném odmítnutí už nezavolal. Proud myšlenek jsem musela přerušit, jelikož jsme po dvaceti minutách jízdy dorazili na místo. George mi opět otevřel dveře a počkal, až vystoupím.
"Zavolejte, až budete chtít odjet." řekl přátelsky a pak ještě dodal: "A gratuluji k povýšení."
Znovu jsem poděkovala a zamířila směrem ke vchodu luxusní restaurace, v jejímž sále se měl konat dnešní firemní ples. Pan Roberts stál ve foyer se svou manželkou a oba se bavili s jakýmsi mužem, kterého jsem neznala. Pan Roberts mě přívětivě uvítal a představil mě neznámému muži. Ukázalo se, že je to jeho syn, který jak jsem věděla žil už pět¨let ve Francii a úspěšně tam vedl jeden módní časopis.
"Ještě chvíli počkáme, až dorazí i ostatní a ples zahájíme. Chtěl bych všem oficiálně oznámit, že jste se stala ředitelkou." Řekl pan Roberts, pomohl mi z kabátu a ukázal stůl, u kterého jsem měla sedět spolu s ním, jeho ženou, synem a několika advokáty, jež měli v kanceláři vyšší postavení. Číšník, který roznášel pití, nám ke stolu donesl šampaňské. Chvíli jsme probírali věci z práce, než pan Roberts usoudil, že je na čase zahájit ples. Vydal se směrem k pódiu, kde hrála živá hudba, vystoupil nahoru a požádal zpěváka, aby si dali pauzu. S sebou si vzal také svou skleničku se šampaňským.
"Dámy a pánové," zahájil svůj proslov, "všechny vás vřele vítám na této významné události. Jak jistě víte, náš současný ředitel pan Donoven," pozvedl skleničku a kývl směrem k němu, "se rozhodl, že odejde do důchodu, a proto bylo třeba vybrat na jeho pozici někoho nového. Musím říct, že to nebyl tak úplně lehký úkol. Přeci jen je v naší kanceláři spousta schopných lidí. Svolal jsem radu, která mi měla v obtížném výběru pomoci. Po dlouhém uvážení naše volba padla na mladou, progresivní a vynikající advokátku slečnu Jahansonovou. I přes to, že u nás působí pouhé tři roky, ukázala, že dokáže sama vyřešit i ty nejsložitější případy. A co víc ukázala se i jako velmi schopná manažerka. Proto bych ji rád popřál mnoho štěstí a zdaru v nové funkci. Věřím, že mou kancelář povedete skvěle slečno. Gratuluji k postupu. A na to si připijeme." dokončil pan Roberts, pokynul skleničkou směrem ke mě a napil se. Po něm to zopakoval také celý sál. Povstala jsem, kývla směrem k Robertsovi na znamení díků a také se napila ze své skleničky. Sálem zazněl potlesk a hudba začala zvolna hrát. Zábava se postupně rozjela. Všichni si se mnou chtěli zatančit a všichni mi gratulovali k úspěchu. Za celé tři hodiny jsem se ani na chvíli nezastavila a ke všemu mi hlavou vířilo spoustu myšlenek. Na nedokončený případ, na to kolik se toho budu muset naučit, abych zvládla svou novou funkci, na Matta. Bylo toho na mě moc. V poslední době se to na mě valilo ze všech stran. Nutně jsem potřebovala vypnout, a proto jsem se rozhodla, že se odsud nenápadně vytratím. Vyšla jsem ze sálu, vyzvedla si svůj kabát a z kabelky vytáhla mobil. Vyšla jsem do chladného vzduchu a vytočila číslo. Po druhém zazvonění se ozval hlas.
"Veronico?" hlas zněl vcelku překvapeně.
"Matte, myslíš, že bych se mohla zastavit?" zeptala jsem se opatrně. V telefonu bylo chvíli ticho, ale pak Matt opět promluvil a zněl ještě překvapeněji, než před tím.
"Ale jistě, budu moc rád. Za jak dlouho tady budeš? Jsem doma, takže můžeš kdykoliv."
Usmála jsem se pro sebe.
"Za deset minut. Tak zatím." odpověděla jsem a zavěsila. U chodníku stál zrovna jeden taxík. Vzala jsem si ho a řidiči nadiktovala adresu. Nevolala jsem George, to by trvalo příliš dlouho. Matt bydlel podobně jako já v jednom luxusním bytě. Byl to úspěšný podnikatel a seznámili jsme se, když mi pan Roberts přidělil jeho případ. Vím, že s klienty bych si nic začínat neměla, to bylo zakázané. Snažila jsem se od něj držet dál, ale bylo to těžké. Od začátku mezi námi něco bylo. Táhlo nás to k sobě. I přes to jsem Mattovi dala dost jasně najevo, že nic nebude. Vůbec netušil, že to cítím stejně jako on, to proto zněl tak překvapeně, když jsem mu zavolala. Toužila jsem po něm a navíc technicky vzato už nebyl mým klientem. Věděla jsem, že je to jen chabá omluva, ale dnes mi to bylo jedno. Přesně jak jsem řekla, o deset minut později jsem stála před obrovským věžákem. Matt na mě čekal dole u výtahu. Když mě uviděl, mírně se zarazil a rozšířily se mu zorničky. S úsměvem jsem ho pozdravila a políbila na tvář.
"Veronico, myslel jsem, že už mě nikdy nechceš vidět." řekl a ukázal směrem k výtahu, abych nastoupila.
"Matte, omlouvám se."
Vyjeli jsme nahoru a ocitli se ve velké předsíni. Matt mi pomohl z kabátu a pak mě doprovodil do obýváku. Nabídl mi skleničku červeného vína, souhlasila jsem a tak nám nalil a posadil se do křesla naproti mě.
"Vlastně jsem se tě ani nezeptal, odkud jdeš, že máš na sobě plesové šaty."
Chabě jsem se pousmála.
"Byla jsem na firemním plese. Vlastně ho pan Roberts uspořádal na oslavu mého jmenování do funkce ředitelky jeho advokátní kanceláře." Sklopila jsem oči a usrkla ze skleničky. Matt zůstal ohromeně stát.
"Gratuluji. Jsi vážně nejlepší." usmál se a pak trochu zmateně dodal: "A proč jsi tedy utekla?"
Vstala jsem, přešla k němu a posadila se mu na klín. Pozvedl obočí v opětovném překvapení, ale dal mi ruku kolem pasu.
"Bylo tam na mě moc rušno." začal jsem pomalu, "A také jsem teď trochu přemýšlela. O tobě, o mém povýšení, o budoucnosti. No prostě o spoustě věcech." Pomalu jsem se rty přibližovala k Mattově krku. Slyšela jsem, jak se mu zrychlil dech.
"Veronico." vypravil ze sebe přiškrceně, když jsem ho na krk políbila.
"Přemýšlení je někdy tak vyčerpávající, že ano." Nebyla to otázka, spíše to jen konstatoval. A pak mi zajel rukou do vlasu, aby si přitáhl mé rty k těm svým. Oba jsme cítili spalující touhu. Vážně nás to k sobě hodně táhlo. Najednou Matt vstal i se mnou v náručí. Pořád mě nepřestával líbat, když mě nesl přes celý obývák směrem k jedněm otevřeným dveřím. Jak se ukázalo, vedly do ložnice. Matt mě postavil na zem vedle postele, zatáhl mě za vlasy, abych musela zaklonit hlavu a on tak měl volný přístup k mému krku. Nedokázala jsem myslet vůbec na nic. Zajela jsem mu rukama pod tričko a chtěla mu ho sundat. Matt ode mě kousíček ustoupil, aby mi mé počínání usnadnil, a pak mi začal svlékat šaty. Oba jsme už byli udýchaní. Když mi sundal šaty, chvíli se zastavil a pozoroval mě. Měla jsem na sobě už jen punčocháče a titěrná černá tanga.
"Bože, Veronico. Jsi nádherná." Vydechl a opět se na mě vrhl. Povalil mě na postel a líbal po celém těle. Cítila jsem jak moc je vzrušený, ostatně to já byla taky. Sundal mi i zbytek mého oblečení. Už jsem mu rozepínala pásek u ryflí, když najednou vstal, sundal zbytek oblečení a mi se naskytl pohled pro bohy. Než jsem se stačila vzpamatovat, znovu se na mě vrhnul. Nebyl zrovna něžný, ale mi to bylo jedno. Otočil mě zády k sobě a donutil, abych si klekla na všechny čtyři. A pak do mě tvrdě vnikl. Ztrácela jsem pojem o čase, přestala jsem myslet, jen jsem si užívala ten úžasný pocit, který se mi začal šířit po těle. Až už se to nedalo snést. Vyčerpaně jsem klesla na postel a Matt se svalil vedle mě. Oba jsme těžce oddechovali. Najednou si mě Matt přivinul do náruče a zašeptal mi do ucha.
"Už tě nikdy nepustím. Slib, že mě už nebudeš odhánět."
Spokojeně jsem se uvelebila v jeho náruči a tiše odpověděla:
"Slibuji."
Po chvíli jsme oba vyčerpaně usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 17. srpna 2015 v 15:20 | Reagovat

Četlo se to skvěle, moc hezká povídka.

2 Kelíns Kelíns | Web | 17. srpna 2015 v 16:04 | Reagovat

Fajn povídka :)

3 Terka Terka | Web | 17. srpna 2015 v 16:37 | Reagovat

Tak tahle povidka se cte jednim dechem, a zajimavy zaver :D

4 Verča.. Verča.. | Web | 17. srpna 2015 v 17:03 | Reagovat

Páni, ty ses rozjela děvčico :D Parádní ;)

5 Esenka Esenka | Web | 17. srpna 2015 v 19:08 | Reagovat

Jooo, tak ta je hodně dobrá. :) A ten závěr... 3:) :D

6 Elis Elis | Web | 19. srpna 2015 v 10:54 | Reagovat

Krásný příběh a dobře napsaný...

7 ladypilgrim ladypilgrim | Web | 19. srpna 2015 v 13:25 | Reagovat

Ach to léto a ty vášně...jen sny a realita.?..jak snadné je utíkat do fantazie...gratuluji, jen tak dál...
přeji však požehnání do života...

8 Sayuri Sayuri | E-mail | Web | 21. srpna 2015 v 12:20 | Reagovat

Veľmi pekná poviedka, hlavne ten záver :) Páčil sa mi tvoj štýl písania, príbeh aj jeho rozuzlenie. Veľmi pekné :)

9 mystoriesbooks mystoriesbooks | Web | 21. srpna 2015 v 14:34 | Reagovat

Moc krásná povídka :)))

10 Marsi Marsi | Web | 21. srpna 2015 v 16:41 | Reagovat

moc všem děkuju :)

11 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 21. srpna 2015 v 21:22 | Reagovat

Skvele, zavitam casteji (y)

12 pavel pavel | Web | 23. srpna 2015 v 10:32 | Reagovat

Na všechny čtyři, to mají muži nejraději. :D

13 luna-hajek luna-hajek | E-mail | 23. srpna 2015 v 18:33 | Reagovat

Máš ktásný blog, napíšeš mi tvůj email ?chtěla bych si popovídat :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama